Obyvák

22. ledna 2015 v 20:21 | Raff |  Prosím úsměv
Když si večer sednu před televizi, těším se na vyhřátý gauč, ale místo toho se musím zakrývat dekou...
Přes balkonové dveře krásně promrzá podlaha a okna tolik netěsní, a tak dovnitř vniká zima, dokonce tam je menší průvan, táhne tam!
A navíc mě od televize vyhazují... Prý jim tam zavazím. Tlustá nejsem, před obrazovkou jim tam netancuju, ale prostě jim vadí, že si s někým chcu popovídat večer u televize, když se každý chce dívat na televizi.
- A co taková Ukraina?
- Kuš, teďka je ten film zajímavý.
- Pojedeme do Alp?
- Podívej se na počasí.
- A co mi to pomůže, to mi neřekne, jestli pojedeme, nebo ne.
- Tak díváš se na ten film nebo se furt na něco ptáš?

Ale zato když oni něco potřebujou, tak mi vletí do pokoje jako tajfun na Filipíny a začnou mlít ještě rychleji než nejvýkonnější mlýny.
- Přes víkend sundáváme stromek.
- No jo.
- Tak slyšíš?
- No jo.
- Tak co jsem říkal?
- Přes víkend sundáváme stromek...

A tak v Doněcku opustili letiště, nechali tam plno techniky a ,,hrdě" jich tam zemřelo kolem 200.
Chystám si koupit let do vesmíru, bez zpátečního lístku. Klidně ať kroužím ve vesmíru a stane se ze mě opice. Tady už nemám co dělat. Ať si mají válku, zabíjí si kvůli víře, tohle není můj svět.

A tak zase jednou stojím před zrcadlem a dívám se na svoje kruhy pod očima, které se nezlepšují kvůli tomu, že nemůžu usnout a v noci se budím a mám několik měsíců do maturity, a říkám si: úsměv, prosím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama